"...wir werden ein Auto für die Massen herstellen. Es wird genug groß sein für die Familie und so billig, daß jemand konnte ihn kaufen um zu schöne Weilen mit Freunden erleben."

Es sieht so aus, daß die Worte hat ein kommunistischer Funktionär aus DDR gesagt. Aber tatsächlich hat es Henry Ford gesagt am Anfang des 20. Jahrhundert. Die Worte passen auch sehr gut zu Wartburg 353, nicht wahr?
VEB Automobilwerk Eisenach
Rennbahn 8
Postfach 213-219
59 00 Eisenach
DDR


Jahre 1966 - 1991
1.7.1966 - 1988
  1.7.1966 lief dann aber die Serienproduktion des 353 an. Das Blechkleid des 353 entstand in Zusammenarbeit mit Renault. Mit den Franzosen wurde auch über Motoren verhandelt (natürlich Viertakter), allerdings verhinderten zu hohe Preise eine weitere Zusammenarbeit. Der Franc war eine freikompatible Währung, die DDR-Mark nicht. Devisen hatten einen zu hohen Wert, als daß man sie für einen Pkw-Motor ausgegeben hätte. Der 353 entsprach bei seinem Erscheinen durchaus internationalem Standard. Teilweise setzte er auch neue Maßstäbe. Zum Beispiel bei der sehr "schrauberfreundlichen" Karosserie. Er krankte aber wieder an dem Zweitaktmotor. 1966 hatte man sich in Westeuropa schon von diesem Antriebskonzept verabschiedet. Es gab kaum mehr ein Argument gegenüber dem Kunden. Bis in die 80er Jahre hinein konnten, trotz dieser Schwächen, bedeutende Stückzahlen ins Ausland geliefert werden. Belgien und Griechenland zählten in Westeuropa mit zu den Hauptabnehmern. Es war abzusehen, daß der Wartburg 353 bald nicht mehr exportfähig war. Schnell wurde ein Dreizylinder-Viertaktmotor entworfen. Dieser Motor entwickelte sich aus dem vorhandenen Zweitakter. Ein anderer Kopf und ein Ölkreislauf waren die wesentlichsten Änderungen. Das liest sich erheblich leichter, als es in Wirklichkeit war. Trotz aller Schwierigkeiten hätte dieser Motor eine reelle Chance gehabt. Im Fundus des Eisenacher Museums steht ein 353W mit diesem Motor. Dieser Wagen war bis zur Wende in Berlin im Einsatz und hat seinen Dienst zur Zufriedenheit getan. Die Lösung sollte aber ein Lizenzabkommen mit Volkswagen bringen. Ende 1984 wurde der Vertrag, der den Bau von 2 VW-Alpha-Motoren gestattete, unterzeichnet.
Hergestellte Wagen:
1.7.1966 - 1975 (W 353)
356.330 St.

1975 - 1988 (W 353W)
868.860 St.



1988 - 10.4.1991
  Im Oktober 1988 - fast 4 Jahre später, lief die Serienproduktion des letzten Wartburg-Typs an. Innerhalb dieser 4 Jahre wurde mit Hochdruck an dem Motor, seiner Herstellung und am neuen Wartburg gearbeitet. Auch wenn die Optik des "Neuen" enttäuschte, zu sehr erinnerte sie an den 353, es hatte sich sehr viel verändern müssen. Fast 10 Milliarden Mark hatte die Umstellung gekostet! Der Preis für das Auto war entsprechend hoch.
Mehr als 30.000 Mark war für einen neuen Wartburg zu zahlen.
Die Hoffnungen auf Export zerschlugen sich auch sofort nach der Vorstellung gründlich. Selbst die RGW-Partner waren zu den geforderten Preisen nicht bereit den 1.3 zu kaufen. Der Export nach Westen war schon in den 60er Jahren fast zusammengebrochen.
Der 1.3 hatte kaum eine Chance gegenüber einem Volkswagen Golf oder Opel Kadett, gegen die er ja hätte antreten müssen. Mit einem 30 Jahre alten Gesicht konnte ein Mini aus England oder ein 2CV aus Frankreich auch nur noch wirkliche Fans zum Kauf bewegen. Eine Wartburg-Fangemeinde gab es zu diesem Zeitpunkt in der Bundesrepublik nicht.
  Alle diese Schwierigkeiten waren aber nicht das Hauptproblem. Das war die politische Wende in der DDR. Es war unruhig geworden im Land und die Menschen hatten andere Sorgen, als den neuen Wartburg. Von diesem und dem neuen Trabant 1.1 war man sowieso enttäuscht.Die Wende stellte alle DDR-Bürger und auch ihre Wirtschaft in eine völlig andere Welt. Die Werte von einst galten plötzlich nichts mehr. Der Lada oder der Wartburg waren plötzlich nicht mehr die Traumwagen eines jeden. Neue Währung, neue Waren, neue Autos. Autos, die soviel komfortabler waren, größer, schöner. Autos, die im Westen schon abgeschrieben waren, die die Bürger der DDR aber eben erst kennenlernten. Da konnte AWE mit seinem Wartburg nicht mehr mithalten. Ein dramatischer Preisverfall konnte den Niedergang nur manifestieren, zu stoppen war er nicht mehr. Der 1.3 wurde gegen Ende für nur noch 10.000,- DM angeboten. Erst einige Jahre später erkannten die Menschen den Wert "ihrer" Marken und Waren wieder. Für die meisten dieser Produkte und Hersteller kam diese Renaissance viel zu spät. Auch das Engagement einiger westlicher Zulieferer, wie Irmscher, konnte die Entwicklung nicht mehr aufhalten.
Wartburg v úpravě firmy Irmscher
  Das Produkt Wartburg 1.3 war aus westlicher Sicht fast steinzeitlich zu nennen. Keiner der westlichen Autohersteller war an einem neuen Konkurrenten interessiert. Für eine Kooperation mit gleichberechtigten Partnern, war die Zeit in der DDR und später in den neuen Bundesländern viel zu unruhig. Keiner konnte ahnen, welche Richtung die Gesellschaft und ihre Wirtschaft einschlagen würden, welche Staatsform würde entstehen, wie würden die Beziehungen zur Bundesrepublik werden, wie entwickeln sich die ehemaligen "Bruderländer"? Fragen über Fragen und kaum Antworten. Wenn sich die Antworten einstellten, dann war es meistens schon zu spät, hatten sich neue Fragen ergeben. Der Wartburg und seine Produktionsstätte waren nicht wettbewerbsfähig. Im Herzen der Stadt Eisenach waren bisher fast 10 000 Menschen um den Wartburg beschäftigt. Nur recht wenige von diesen 10 000 hatten direkt mit dem Auto zu tun. Rechnet man heute die vielen Kader der SED, der FDJ, der Gewerkschaft, des DFD, der DSF der vielen anderen Massenorganisationen weg, bleiben immer noch Ärzte und Schwestern der Betriebspoliklinik, die Arbeiter, die komplette Taktstraßen und Schweißautomaten bauten, Kindergärtnerinnen etc. übrig. Menschen, die für AWE täglich fleißig arbeiteten, in einem sozialistisch geführten Betrieb unerläßlich waren, ein marktwirtschaftliches Unternehmen aber über alle Maßen belasteten. AWE bildete bis zur Wende in ca. 30 Berufen insgesamt 600 Lehrlinge aus. Das Werk befand sich in sehr beengten Verhältnissen. Es war aufgesplittet in verschiedene Teilwerke in und um Eisenach. daraus ergaben sich zwangsläufig logistische und ablauftechnische Probleme. Hier können nur einige, der wesentlichsten Probleme aufgeführt werden, aber schon daraus sind die fast unüberwindlichen Hürden zu erkennen. Aus eigener Kraft hätte AWE den Sprung in die Marktwirtschaft niemals geschafft. Keiner der frischgebackenen Manager wußte, wie die Marktwirtschaft funktioniert! Hilfe konnte, wenn überhaupt, nur in Zusammenarbeit mit einem starken Partner aus dem Westen kommen. BMW lehnte dankend ab. Die Probleme stellten sich also auch für so ein potentes Unternehmen als zu riskant dar und zu wenig war zu erreichen. Etwas mehr Optimismus ließen die Gespräche mit Volkswagen aufkommen. AWE hoffte auf verstärkte Initiativen des Lizenzpartners in Ostdeutschland. Die Beibehaltung der Pkw-Produktion in Eisenach und in Zwickau und die Fortführung des Motorenwerkes in Karl-Marx-Stadt ließen sich als Silberstreif am Horizont erkennen. Allerdings waren die Würfel sehr schnell gefallen, als VW mit IFA Personenkraftwagen ein Kooperationsunternehmen gründete und es in Sachsen (Mosel) ansiedelte. Der Standort Eisenach war demnach bei den Wolfsburgern vom Tisch. Dritter Gesprächspartner war Opel. Vierter in der Runde Mitsubishi. Das Gerangel um AWE war aber keinesfalls förderlich für eine baldige Standortsicherung. VW bekundete zwar den Willen, sich weiter mit Eisenach zu beschäftigen, konkrete Projekte, wie in Mosel, entstanden nicht.
AWE wollte die Situation klären und tat 1990 einen gewagten Schritt : am 9.2.1990 trat das Eisenacher Werk aus dem IFA-Verbund aus!
Das Tauziehen zwischen VW auf der einen Seite und Opel auf der anderen Seite ging indes weiter. AWE saß weiterhin zwischen allen Stühlen. VW´s halbherziges Angebot wurde von der Eisenacher Belegschaft abgelehnt und die Zusammenarbeit mit Opel beschlossen.
  26.3.1990 wurde die Opel-AWE-Personenwagen GmbH gegründet. Beschäftigen wollte sich das neue Unternehmen mit der Montage des Opel Vectra. Gleichzeitig wurde im AWE-Stammwerk um das Überleben gekämpft. Die Belegschaft schrumpfte dramatisch, die Materialkosten wurden gesenkt. Der Ausstoß fertiger Fahrzeuge mußte verringert werden. Der 16.6.1990 war der Gründungstag der Automobilwerk Eisenach GmbH. Die Zeit wurde knapp. Der Export in die RGW-Länder brach zusammen, im eigenen Land galt der Wartburg als unverkäuflich. Die Treuhand entschied sich für den kurzfristigen, völligen Produktionsstop innerhalb von 10 Tagen. Die Reaktionen im Werk waren drastisch. Die Belegschaft blockierte die nahe Autobahn A4. Aber selbst der Einspruch von Opel, bei der Treuhand, konnte das Aus nicht mehr abwenden. Der Schluß verzögerte sich zwar noch bis in den April, aber am 10.4.1991 lief dann der endgültig letzte Wartburg 1.3 vom Band. Im Film "Wartburg und Zentaur" sind Ausschnitte aus den Nachrichtenberichte aus jenen Tagen enthalten.
Die Tränen der Mitarbeiter waren echt. Es ging um das eigene Überleben, um die eigene Identität und um die gesamte Region.
Im Mai 1991 wurde die Geschäftsleitung entlassen und das Unternehmen "abgewickelt". Über 90 Jahre lang wurde in Eisenach Automobile hergestellt. Fast immer wurden sie positiv beachtet, fanden die Leistungen der Ingenieure und die Qualität der Produkte ihre Anerkennung. Eine Chance wurde AWE nicht eingeräumt. Zwar produzieren heute BMW und Opel in Eisenach, aber mit der Fahrzeugfabrik Eisenach haben beide nichts mehr zu tun. Der Drittälteste Automobilbauer, nach Daimler und Benz, machte seine Tore unwiederbringlich zu.
Hergestellte Wagen:
1988 - 10.4.1991 (W 1.3)
152.773 St.
Aus der Seite www.rheinlaenderwartburgfreunde.de.
Abgekürzt.



Automobilbaumuseum Eisenach seit dem Jahr 2005

Im Juni 2005 wurde das städtische Museum "automobile welt eisenach" neu eröffnet. Möglich war dies auch dank der Unterstützung durch den Verein "Automobilbau-Museum Eisenach e.V." (AME).

Die "automobile welt eisenach" ist auf dem Gelände des ehemaligen Automobilwerks Eisenach zu finden, im denkmalgeschützten Gebäude mit der Bezeichnung O2 in der Friedrich-Naumann-Straße 10. Das Industriegebäude O2 wurde bis zuletzt im AWE als Verwaltungsgebäude genutzt.
Gezeigt werden über 100 Jahre Eisenacher Automobilbaugeschichte - eingebettet in Zeugnisse der verschiedenen Epochen.
Geöffnet ist das neue Museum dienstags bis sonntags jeweils 11 Uhr bis 17 Uhr.
Wer eine Führung buchen oder sich über das Museum informieren will, kann dies direkt bei der Automobilen Welt Eisenach unter Telefon 03691/77212 tun.
Nach dem www.eisenachonline.de
Zbynek Sliva






80 JAHRE AUTOMOBILE
UNTER DEM BURG
(1896 - 1976)

muzeum vozů Wartburg v Eisenachu

Osmdesát let v lidském životě je požehnaný věk - ten, kdo jej ve zdraví dosáhne, má právo na odpočinek a vzpomínky. Je to věk nadprůměrný, nikoli však tak výjimečný, jako v historii automobilky. Vždyť sám automobil v dnešní podobě je jen o málo starší. Mezi těch několik automobilek, které vznikly v minulém století a dodnes nezmizely z katalogu světových výrobců, patří i závod v Eisenachu blízko západních hranic NDR, jehož brány dnes opouštějí i u nás dobře známé osobní automobily, nesoucí jméno hradu, vypínajícího se na zeleným kopcem nad městem - Wartburg. Třetího prosince minulého roku uplynulo již osmdesát let od okamžiku, kdy se k tehdy nemnoha výrobcům automobilů připojilo nové jméno. Toho dne roku 1896 založilo bankovní konsorcium, vedené ředitelem ing. Heinrichem Erhardtem, akciovou společnost "Fahrzeugfabrik Eisenach AG", která se základním kapitálem 1,25 miliónu zlatých marek zahájila výnosnou výrobu vojenských povozů, děl, polních kuchyní a jízdních kol. Automobily však na sebe nenechaly dlouho čekat ...


Erste Epoche: von Wartburg zu Dixi

Již dva roky po svém vzniku začal nový závod, jako třetí v tehdejším Německu (po Daimlerovi v Canstattu a Benzovi v Mannheimu) vyrábět automobily. Po předběžných obchodních úvahách bylo rozhodnuto dát pro začátek přednost licenční výrobě před časově náročným a nákladným úkolem vlastní konstrukce. Poněvadž v té době byl v sousední Francii vývoj automobilu o něco dále, vydali se tam Erhardt a jeho syn hledat vhodný vzor. Našli jej v lehkém jednoduchém vozíku, který vyráběla Societé Decauville Aimé - tvarem karosérie se nelišil od malého kočáru taženého koněm, byl však již skutečným "samohybem". Ihned po uzavření licenční smlouvy s francouzskou firmou zahájili v Eisenachu výrobu tohoto pradědečka dnešních automobilů. Jméno dostal po blízkém hradu: Wartburg-Motorwagen.
Ještě v roce 1898 byly vyrobeny dva modely. První, odvozený přímo od vozíku Decauville, měl vzduchem chlazený dvouválcový motor (sestavený ze dvou jednoválců) objemu 479 cm³ o výkonu 2,6 kW (3,5 k), umístěný spolu s dvoustupňovou převodovkou před zadní poháněnou nápravou. Druhý model měl shodnou karosérii i podvozek, motor, rovněž dvouválcový, byl však vodou chlazený (chladič byl umístěn v přídi) a z objemu 764 cm³ měl výkon 3,7 kW (5 k)/1000 ot/min, převodovka byla třístupňová. Tento vozík s otevřenou dvou resp. třímístnou karosérií, vnějších rozměrů jen 2300 x 1200 x 1300 mm, dosahoval na tehdejší dobu pozoruhodné rychlosti 40 km/h. O rok později vznikla i závodní verze tohoto vozu - s dvěma dvouválcovými motory celkového výkonu 5,9 kW (8 k), umístěnými mezi nápravami, dosahoval tento "monopost" rychlosti 60 km/h.
Pradědeček dnešních Wartburgů, Wartburg-Motorwagen, jehož výroba začala v roce 1899, si získal velkou oblibu nejen svými výkony, ale i kvalitou a spolehlivostí. Vynikající pověst dobyl i úspěchy na sportovním poli, zejména v tehdy oblíbených dálkových jízdách. Jen v roce 1899 získal 22 zlatých medailí a prvních míst. Jeho věhlas dokonce pronikl až za moře - byl totiž pod názvem Cosmobile exportován i do Spojených států a dodnes připomíná jeden z těchto vozů ve Fordově muzeu jedinečný úspěch prvorozence automobilky z Eisenachu.

Tehdejší výroba měla kusový charakter s převahou ruční práce. Vozy se samozřejmě nevyráběly na sklad, ale podle jednotlivých objednávek. Jeden vůz se od druhého lišil v detailech provedení i výbavy podle zvláštních přání zákazníků. Brzy po zahájení výroby, když bylo zřejmé, že první, licenčně vyráběný typ, přinese žádoucí úspěch, začali v Eisenachu s vlastním vývojem. Jeho prvními výsledky byly změny základního typu. Z nejvýznamějších jmenujme alespoň přední nápravu nové konstrukce, odpruženou místo příčného podélnými listovými péry, různé opravy karosérií apod. V roce 1902 se objevily i typy se čtyřválcovými motory. Do tohoto období spadají i první kroky ke změněné koncepci, jíž ztrácel automobil podobu kočáru. První prototyp sice ještě nezapřel podobu s původním Wartburgem, ale měl už řadu zcela nových prvků a odlišných konstrukčních řešení.

Wartburg-MotorwagenDixi
Das war am Anfang - Automobil noch nicht ähnlich "Kutschierwagen", mit kleinem Motor - Wartburg-Motorwagen aus dem Jahre 1898Einer von Dixi-Baureihe, die enstand im Jahre 1904 und existierte zwei Jahrzente

V roce 1902 odešel Erhardt z Fahrzeugfabrik Eisenach AG, závod dostal nové vedení a začal s vývojem a výrobou nových typů. Šéfkonstruktérem byl Willi Seck, jehož jméno si připomínáme také proto, že jeho první písmeno bylo typovým označením nové řady vozů "Dixi", jež začala typem S1. První vůz zcela vlastní konstrukce se objevil v r. 1904 na frankfurtské výstavě automobilů a jméno "Dixi" se stalo pro další dvě desetiletí značkou automobilů z Eisenachu. Nová generace vozů z Eisenachu se vyznačovala podstatně většími rozměry i výkony. Je proto trochu paradoxní, že až jméno Dixi spojují milovníci starých vozů především s představou pozdějšího populárního malého vozu z dvacátých let, byly první vozy této značky, vlastně všechny jemu předcházející, velké. V r. 1927 byla zahájena výroba posledního typu vozu se značkou Dixi. Jako na začátku, tak i tentokrát byla pro úsporu času dána přednost licenční výrobě. Po přípravách začaly 1. ledna 1928 z automobilky vyjíždět licenční Austiny Seven, nesoucí označení Dixi DA 1 (DA = Deutsche Austin - pozn. autora) a v témže roce opustilo závod 9300 těchto populárních malých vozů. Byly vybaveny čtyřválcovým vodou chlazeným motorem objemu 743 cm³ o výkonu 11 kW (15 k) a dosahovaly rychlosti 75 km/h. Základem obchodního úspěchu tohoto vozu bylo, že přes malé rozměry byl skutečným automobilem, poskytujícím dostatek pohodlí, přiměřeně dynamickým a provozně hospodárným, robustním a spolehlivým - byl to tehdy vskutku šlágr. Tento poslední typ proslulé značky Dixi, dodnes nejznámější, ukončil také první epochu historie této automobilky.

Dixi DA 1
Einer aus Grenzsteine in der AWE Geschichte war der kleine Wagen Dixi DA 1, hergestellt nach der Lizenz von Austin am Ende der 20. Jahre. Er war der letzte Modell der ersten Epoche, nach Übernommen von BMW beendet


Zweite Epoche: BMW

Důsledkům hospodářské krize konce dvacátých let se nevyhnula ani automobilka v Eisenachu. Dne 14. listopadu 1928 ji zakoupily od Gothaer Waggonfabrik AG, patřící koncernu Schapiro, Bayerische Motorenwerke AG v Mnichově a od r. 1929 se vyráběly v Eisenachu automobily pod značkou BMW. Se závodem byla převzata i stávající výroba vozu Dixi DA 1, jenž se po přejmenování na typ 3/15 stal prvním automobilem BMW, jehož výroba pokračovala až do roku 1932. Počtem celkem vyrobených vozů - 25 000 - to byl rekordní typ automobilky obou epoch její historie. Počátkem 30. let začal vývoj větších vozů. V roce 1932 to byl typ AM 4 se čtyřválcovým motorem objemu 800 cm³ o výkonu 15 kW (20 k) s páteřovým rámem a nezávisle zavěšenými koly odpruženými příčnými listovými péry. O rok později byl položen základ výroby typů se šestiválcovými motory. Prvním byl typ 303 s motorem o objemu 1173 cm³ o výkonu 22 kW (30 k), po něm následoval typ 315 - 1490 cm³, 25 kW (34 k), z něhož byl později odvozen jeden z nejhezčích vozů té doby, dvoumístný roadster 315/1 Touring Sport. Byl mj. pozoruhodný i konstrukcí motoru, jenž měl polokulovité spalovací prostory, výkon 29 kW (40 k), - vůz s ním dosahoval největší rychlosti 125 km/h. Výjimkou v "šestiválcovém" programu byl malý typ 309 se čtyřválcem 845 cm³, od roku 1935 však následovaly vesměs šestiválce. Prvním byl typ 319 objemu 1911 cm³, výkonu 33 kW (45 k)/3750 ot/min. Nejvýznamějším typem poloviny třicátých let byl BMW 326, jehož nová maska chladiče byla ve stylizované podobě zachována dodnes. 16 000 vyrobenými kusy to byl nejrozšířenější typ této značky v předválečném období.

BMW 328Motor der AWE-Rennwagen
Die Spitze im Aufbau im Zeitraum vor der zweite Weltkrieg war einer der erfolgreichsten Rennwagen der Zeit - BMW 328 mit Zweiliter- Sechszylindermotor. Die Schöne Linien bewundern wir bis heuteMotor des AWE-Rennsportwagen, einer von schnellsten 1,5 Liter der Zeit. Sechszylinder Reihenmotor mit zwei Nockenwellen (2x OHC) leistete aus dem Hubraum 1498 cm³ 99 kW (135 k)/7000 U/min und der 550 kg schwer Wagen erreichte der Höchstgeschwindigkeit um 235 km/h
Posledním předválečným typem byl velký BMW 335 s motorem objemu 3485 cm³ o výkonu 66 kW (90 k)/3500 ot/min, dosahující rychlosti 145 km/h. V této druhé epoše historie automobilky v Eisenachu opustilo závod pod značkou BMW 75 000 vozů. Tečku za ní udělala druhá světová válka, kdy výroba zbraní vytlačila automobily. Pak přišly nálety a závod byl z větší části zničen. Po skončení války odvezla ještě použitelné zařízení americká armáda.



Dritte Epoche: aus Trümmer wieder zum Wartburg
Nachkriegetappe
Die Nachkriegetappe reprezentieren nicht nur die Serienwagen von BMW 321, über der erste Wagen mit Zweitaktmotor IFA F 9 zum Wartburg 311, sondern auch Rennsportwagen aus den Jahren 1953 - 1956

Kritickým obdobím v historii automobilky byl rok 1945, neboť ani po částečné rekonstrukci závodu nebylo jisto, zda bude obnovena výroba automobilů. Naděje svitla, když delegace závodu, pozvaná do Berlína-Karlshorstu na velitelství sovětské vojenské správy v Německu, dostala úkol, jehož splnění bylo podmínkou dalších rozhodnutí: do 10. září vyrobit jako vzorky 5 automobilů. Osazenstvo závodu se ujalo úkolu s velkým nadšením a za šest dní usilovné práce bylo pět vozů hotovo. Nedočkavě očekávaná zpráva na sebe nedala dlouho čekat. Rozkazem sovětské vojenské správy v Německu č.93 z 13. října byla v Eisenachu znovu zahájena výroba automobilů. Zařazením závodu Eisenacher Motorenwerke do státní akciové společnosti Avtovelo se mu dostalo nezbytné pomoci pro obnovení výroby. Byly to nejen dodávky materiálu a výrobního zařízení, ale i pomoc při odklizování trosek, budování výrobních hal, sociálního zařízení aj. Výroba byla zahájena v r. 1947 typem 321 (2035 kusů) a motocyklem R 35 (2500 kusů). V roce 1949 začala výroba typu 340-2, jenž se v řadě karosářských modifikací vyráběl až do r.1953.
Rozhodujícím okamžikem v životě znovuzrozeného závodu byl 5. červen 1952, kdy Sovětský svaz předal automobilku v Eisenachu Německé demokratické republice. Vzniká národní podnik Automobilwerk Eisenach. Dva roky po tomto významném mezníku v historii celého automobilového průmyslu NDR opustil výrobní linku automobilky první vůz s dvoudobým motorem - IFA F 9, jehož prototyp byl připraven již před válkou. Stal se základem nové generace vozů, které od roku 1956 dostaly opět jméno hradu - Wartburg. První typ 311 měl premiéru na jarním lipském veletrhu, kde byl velmi příznivě přijat, neboť byl tehdy žádaným kompromisem: poměrně úsporný a spolehlivý tříválec nižší třídy - měl objem 900 cm³ a výkon 27 kW (37 k) - poháněl vůz, jehož prostorná karosérie nabízela pohodlí vozu střední třídy.
Tento typ, postupně modernizovaný, se vyráběl 10 let. Teprve v roce 1966 jej nahradil nový vůz stejné koncepce, typ 353 s novou moderní karosérií, jehož vysokou užitnou hodnotu ocenily i u nás desetitisíce jeho majitelů. Potvrdil to ostatně i zájem o něj v době, kdy byla takřka zcela uspokojena poptávka po automobilech a dlouhá čekání na ně patřila již minulosti.
Tento vůz, v posledním modernizovaném provedení označovaný jako Wartburg 353 W, je současností jubilující automobilky a bude jejím výrobním programem ještě v několika příštích letech. Teprve počátkem osmdesátých let jej nahradí zcela nový typ, pravděpodobně se čtyřdobým motorem. Není tajemstvím, že se při jeho výrobě počítá se spoluprací československého automobilového průmyslu, jež bude ostatně jen dalším příkladem neustále se rozrůstající spolupráce socialistických zemí. Věřme, že s ní budou obě strany spokojeny jako s dodávkami kotoučových brzd z n.p. Autobrzdy Jablonec pro současné vozy Wartburg.
montážní halaWartburg před dokončením
Das ist schon die Gegenwart. Die Nummer Eins im Dreieck oberhalb der Transferstraße der Fahrgestell zeigt, daß hier nur Erzeugnisse der erste Qualität hergestellt sindEiner aus der letzten Herstellung phasen - Endmontage
Při příležitosti významného jubilea automobilky VEB Automobilwerk Eisenach je na místě alespoň zmínka o samotném závodě a podmínkách výroby. Jeho návštěva y neuškodila těm, kdo se domnívají, že moderní a kvalitní výrobky mohou opouštět jen zcela novou továrnu postavenou na "zelené louce". AWE - to není žádný moderní komplex. Továrna téměř uprostřed města je z jedné strany ohraničena řekou, z druhé železniční tratí, a tak možnosti obvyklého bezprostředního rozšíření se rovnají nule. Ostatně vedoucí pracovníci závodu nepamatují, kdy se jim naposledy podařilo získat nějakou plochu pro rozšíření závodu. Jedinou možností je rozšíření ve vertikálním směru, a tak se zde setkáváme např. s velmi neobvyklým řešením několikapodlažní karosárny, v níž putují jednotlivé díly z přízemní lisovny ke konečné montáži v nejvyšším patře. Ani jinde v závodě nevidíme nic z atraktivních "zázraků" moderní hromadné výroby automobilů, s nimiž se setkáváme ve velkých automobilkách. A přeci každý z 55 000 ročně vyrobených Wartburgů je důkazem, že jsou zřejmě i jiné záruky kvality. O ní ostatně svědčí i to, že přes současný handicap, jímž je v některých zemích dvoudobý motor Wartburgu, se přes 70 % vozů vyváží. Na všech pracovištích je zřejmý zájem každého z 8500 zaměstnanců závodu na úrovni odvedené práce. Modell aus dem Jahre 1976Každý se o ni přičiňuje tak, jak může. Dělníci soutěžením, technici i soustavnou racionalizací výroby a využíváním nejnovějších výrobních postupů i zvyšováním náročnosti kontroly, vývojoví pracovníci pak neustálým zaváděním menších i větších změn, jimiž zvyšují úroveň vyráběného typu, nezbytnou k tomu, aby mohl úspěšně obstát ve stále těžší konkurenci. Ostatně jistým překvapením pro mně byl i rozhovor s několika vedoucími pracovníky závodu, kteří se velmi živě zajímali o stav na československém trhu automobilů, na němž po dlouhé době bezstarostného odbytu přestaly být koncem minulého roku vozy Wartburg "nedostatkovým zbožím". Jejich úvahy, co dělat pro další oživení zájmu o vozy z Eisenachu, to byl jen jeden z důkazů, že této malé automobilce vládne zdravý duch. A to je snad nejhezčí zážitek z návštěvy jubilujícího závodu a současně i příslib jeho úspěšné budoucnosti.


Ing. O. Gregora
(SM 5/77)






AWE Automobil museum Eisenach v roce 2002

V roce 2002 jsem se zúčastnil srazu českých veteránů v holandském Arnhemu a protože cesta vedla téměř okolo Eisenachu, nemohl jsem jako pravověrný wartburgář vynechat návštěvu tohoto města a především místního musea - které kupodivu stále existuje.
Najít v Eisenachu továrnu, kde se kdysi naši miláčkové vyráběli, kupodivu nebylo tak úplně jednoduché, protože továrna sama je velice malá - žádná průmyslová zóna, jako jsme zvyklí např. z Mladé Boleslavi. Pouze malá fabrička, která by klidně mohla být třeba textilkou, nebýt velkého nápisu AWE nad hlavní vrátnicí. Při příjezdu k továrně na Vás silně dýchne duch totalitní doby. Továrna je ve stejném stavu, jako když z ní kdysi vyjížděly luxusní dvoutaktní tříválce ke svým šťastným majitelům. Osleplá okna, prázdné parkoviště a příjezdová cesta do Vaší duše vnesou trochu smutku a nostalgie ...
Nebýt velkého nápisu AWE nad hlavní vrátnicí,
továrnu ani nepoznáte
Osleplá okna, prázdné parkoviště ...
V budově spořitelny, umístěné hned vedle bývalého závodu, sídlí museum, kde je přece jenom veseleji. Čekal jsem rozsáhlou expozici s prototypy a modifikacemi, které se běžně nevidí. Nic takového se však nekonalo. Veškeré exempláře jsou soustředěny do jedné místnosti o rozměrech cca 20x8 metrů. Expozice začíná prvním Wartburgem kočárového typu a pokračuje vozy BMW, které se dříve v Eisenachu vyráběly. Poválečné expozici vévodí nádherný vůz IFA F9, Wartburg 311 standard a vše končí důvěrně známým "hranatým" Wartburgem 353. Exponáty je tak možné spočítat prakticky na prstech obou rukou. Žádný Wartburg 313 Sport, žádný 311 Bellevue, atd. Dokonce zde není ani čtyřtaktní 1.3 (i když těch, zaplaťpánbůh, jezdí doposud dost mimo museum, kupodivu především u nás). Je to škoda, protože některé typy z produkce AWE (např. 311 Camping) byly nesmírně zajímavé a navíc se vyráběly prakticky v kusových sériích, takže by byly jistě důstojným doplňkem místní expozice. Možná je to způsobeno tím, že automobilka jako taková už neexistuje a tak je možná museum rádo, že vůbec přežívá.
Paní v pokladně byla velice příjemná, usměvavá a neměla nejmenší námitky proti fotografování (což bývá v některých podobných muzeích poměrně problém). U pokladny je možné zakoupit různé pohlednice s náměty Wartburgů, starý nástěnný kalendář z roku 2001 (s krásnými velkými fotografiemi nerealizovaných prototypů) v ceně 2 Euro, nebo kovové modely Wartburgů. Nad W 311 Cabrio z produkce Burago za 30 Euro jsem dlouho váhal a tak jsem si nakonec alespoň, jako malou náplast, koupil čínský model 1:43 - Wartburg 353 za přijatelné 3 Euro - navíc v kanárkově žluté, takové té "echt Wartburg". Vstupné je také velmi snesitelné a za naši tříčlennou výpravu jsme zaplatili celkem 10 Euro.
Co dodat závěrem? I když se expozice s musei jiných automobilek (nedaleké Zwickau, nebo naše Škoda v Mladé Boleslavi) nedá co do rozsahu absolutně srovnat, návštěva určitě stojí za to. Budete-li mít někdy cestu kolem, neváhejte a určitě se v něm zastavte. Kdo ví, jak dlouho tamní expozice vydrží ...

Wartburg 311 standardWartburg 311 standard

Dixi DA 1, licence AustinInteriér EMW 340-2

IFA F 9, v pozadí EMW 340-2

A ještě několik praktických informací, platných v roce 2002: Vstupné je pouze 2 Euro za osobu, zlevněné 1 Euro (asi děti a důchodci). Celá rodina má lístek jen za 1 Euro/osoba.
Otevírací doba: úterý až neděle 10:00-17:00
V pondělí zavřeno !!!
Text a foto: Tomáš Ďásek








[ Testberichte ]  |  [ Technik ]  |  [ Rally ]  |   [ Photos & Videos ]  |  [ Unterwegs ]  |  [ Fahrtechnik ]  |  [ Ansichtskarten]

[ W 353 vs. S 120]  |  [ Merkwürdigkeiten ]  |  [ Servermap ]

[ Suche ]  |  [ Links ]   |   [ Startseite ]